Monika Bagárová prožívá s Ruminkou velkou změnu… První týdny školy byly pořádný chaos, dnes ale zpěvačka vidí i nečekané výhody!
Nástup malé Ruminky do první třídy obrátil každodenní život Moniky Bagárové vzhůru nohama. Zpěvačka si musela zvyknout na mnohem pevnější režim, brzká rána a také pravidelné cesty do školy. Začátek školního roku podle jejích slov rozhodně nebyl úplně jednoduchý a první týdny měly k dokonalé rutině daleko. Postupně si ale maminka s dcerou na nový rytmus zvykly a dnes už Bagárová přiznává, že škola přinesla do jejich života také několik příjemných překvapení.
Jednou z největších změn je bezpochyby ranní vstávání. Ruminka totiž do školy dojíždí a samotná cesta může trvat zhruba půl hodiny. Pro obě tak začátek první třídy znamenal pořádný zásah do dosavadního fungování. Zatímco zpočátku panoval podle Bagárové trochu chaos, časem se vše začalo usazovat a nový denní režim se stal běžnou součástí jejich života.
A právě tady přišlo překvapení, které možná zpěvačka sama nečekala. Pravidelný školní program totiž Bagárové paradoxně otevřel více prostoru pro práci i vlastní aktivity. Když má Ruminka během dne jasně daný program, může si její maminka mnohem lépe rozvrhnout pracovní povinnosti. Zbyde jí dokonce čas na cvičení nebo chvíle, které může věnovat sama sobě.
Ještě větší úlevu ale Bagárové přináší samotná Ruminka. Malá školačka si na nové prostředí podle všeho zvykla velmi dobře a do školy se těší. Po návratu domů bývá spokojená, což je pro její maminku ten nejlepší signál, že je všechno v pořádku.
Bagárová navíc měla možnost poznat třídní učitelku ještě před nástupem Ruminky do školy a její přístup na ni udělal velmi dobrý dojem. Pozitivně vnímá také celý školní tým, který podle ní působí profesionálně, ale zároveň lidsky. Právě to jí pomáhá cítit se v nové životní etapě mnohem klidněji.
Jen u školních povinností ale Ruminka rozhodně nezůstane. Energie má na rozdávání a pohyb, hudba i tanec ji evidentně baví. Navštěvuje zpěv i taneční kroužek a ze všeho nejvíc se podle své maminky těší na tělocvik. Bagárová dokonce uvažuje, zda dceři časem nepřidat ještě další aktivitu.
Při pohledu na Ruminku se navíc zpěvačce vracejí vzpomínky na vlastní školní léta. Sama prý neměla ve škole špatné výsledky, některé předměty pro ni ale byly výrazně těžší než jiné. Největší trápení jí podle jejích slov způsobovala matematika a chemie, a když bylo potřeba, pomáhalo jí doučování.
Jednu věc si však Bagárová ze svého dětství dobře pamatuje – důraz, který její rodiče vždy kladli na vzdělání. A stejnou hodnotu chce předat také své dceři. Přeje si, aby Ruminka školu dokončila a získala potřebné vzdělání. Zároveň jí ale nechce stát v cestě, pokud si najde něco, co ji bude skutečně bavit a naplňovat.
A právě tady zpěvačka začíná v Rumince poznávat kus sebe. Když byla malá, také si pouštěla hudbu, převlékala se a tančila před televizí. Dnes přitom sleduje, jak její vlastní dcera dělá něco velmi podobného. Jako by se některé vzpomínky z jejího dětství najednou vracely v nové podobě…
Monika Bagárová tak doma nemá jen malou školačku, která si zvyká na první třídu. Občas se dívá na Ruminku a vidí v ní samu sebe – stejnou energii, lásku k hudbě a chuť tančit. A možná právě tahle podobnost dělá z nové školní etapy ještě osobnější a dojemnější kapitolu jejich společného života…